Jak to vlastně bylo s absintem?

Z počátku se nejednalo o výrobu alkoholu ale o výrobu léku, který bude léčit řadu nemocí jako je například epilepsie, bolest hlavy a ledvinové kameny. Hlavní složkou tehdy byl pelyněk pravý a pelyněk černobýl podle receptu na výrobu vykuřovací směsi používaná Slovany. Dále se jednalo ještě o několik druhů bylin, které přispěly barvou, chutí nebo účinnými látkami.

podávání absintu

Komerční výrobu zahájil v roce 1794 major Jean Dubied, který pojmenoval nápoj Absinthe https://www.lihovarek.cz/absinthe/. Receptura není tajemstvím, v podstatě obsahuje pelyněk pravý, mátu, meduňku, bedrník anýz, fenykl a puškvorec. Pro správné zabarvení nápoje je pak přidán pelyněk římský a yzop lékařský.

Výroba se plně rozběhla až v roce 1805, kdy se závod na výrobu absintu přemisťuje do Francie. Již v roce 1850 vyráběla 20 000 litrů absintu denně. Přestože byl recept stále stejný, rozdělil se absint na 3 kategorie podle technologického postupu. Obsah alkoholu se pohyboval od 45-72 objemových procent.

láhev absintu

Obliba tohoto nápoje tolik vzrostla, že se podával ve všech kavárnách i kabaretech. Bohužel s rostoucí oblibou, rostl i nárůst nekvalitních absintů, které neobsahovaly žádné byliny a ani technologie se nepodobala originálnímu nápoji. Převážně se jednalo o syntetický líh, který byl obarvený syntetickými barvivy. Specifická chuť se kupovala od společností, které vyráběly pravý absint, a jednalo se o destilační zbytek, který se na kvalitní alkohol nepoužíval. Tento falešný nápoj byl však několikanásobně levnější než originální a proto se zanedlouho stal oblíbenější než víno.

Správné podávání absintu

Pro pití tohoto nápoje byly vytvořeny speciální sklenice, které ukazovaly míru alkoholu a vody. Alkohol se zaléval studenou vodou až do kalného zabarvení. Poté se na sklenici umístila speciální lžička s kostkou cukru, přes kterou se opět přelévala vychlazená voda.